Fakta kolem módy

Aralské jezero, cca 100 milionů stromů ročně, recyklace jen 3 % odloženého textilu, 3 z 5 nových kousků oblečení do roka v koši, až 150 miliard kusů oblečení ročně, spotřeba až 9 500 litrů vody na jedny rifle, rozložení trika na skládce: viskóza 1 – 6 týdnů, polyester 250 let a více, hedvábí 1 -3 roky, len 2 týdny,…

Nový přístup

Dříve se říkalo, že je „módní“ černá barva – v dnešní době jde do popředí zelená. Módní značky se předbíhají, která přijde s udržitelnějším nápadem a propagace na recyklované materiály, bio materiály, materiály s využitím odpadu a jiné „alternativní“ materiály neberou konce.

"Je to sice stále „jehla“ v kupce sena, ale i tak buďme za tento nový přístup a nové směřování rádi."

Ve svém článku „Pomoc! – Pomalá móda a co to je?“ rozebírám jednotlivé pojmy kolem pomalé, rychlé a udržitelné módy podrobněji. Doporučuji si jej přečíst – tedy pokud jste to již neudělali.

V rychlosti – pojmy

Rychlá móda (fast fashion) – trend, kdy se móda stává cenově dostupnou, neklade se důraz na kvalitu – do popředí jde cena a důraz na „jepičí“ trendy, kdy se nové trendy na danou sezónu vozí týdně (pomyslně se tak vytváří tlak na spotřebitele).

Pomalá móda (slow fashion) – opak rychlé módy, přechází se od kvantity ke kvalitě, spadají sem i home made produkty, produkce malých firem, vyšší cena pořízení (s tím spojené zamyšlení se nad svojí investicí – malá firma x obchodní řetězec), nošení oblečení ze secondhandů či bazarů, dědění oblečení, prodej či darování oblečení mezi lidmi navzájem. Hlavní myšlenka je: nošení oblečení, které je ve skříni, co nejvíce to jde.

Udržitelná móda – „moderní“ směr, u kterého se myslí na další generace. Nejedná se pouze o módu. Princip „udržitelnosti“ se projevuje v celém stylu života a celkovém přístupu našeho jednání, kdy si uvědomujeme, jaký dopad mají naše „dnešní“ činy na další generace.

Den ekologického dluhu

S udržitelným způsobem života se pojí také zamyšlení se nad ekologickým dluhem naší planety. Den ekologického dluhu je den, kdy jako lidstvo vyčerpáme veškeré příděly Země na ten daný rok. Následně „jedeme“ na dluh planety. Poprvé se o tomto dni mluvilo v roce 1987 a připadl na prosinec. V roce 2018 se celosvětově „slavil“ 1.8. – Česká republika jej měla již 20.4.2018 (Slovensko poté 27.5.2018).

Osobně jsem se nad svým přístupem života pořádně zamyslela teprve nedávno. To, že spotřební a konzumní styl života není to „pravé ořechové“, jsem samozřejmě věděla. Ale tak nějak to pořád chodilo kolem mě a říkala jsem si: „Však ona to Duha, Greenpeace a podobní nějak vyřeší.“ Možná to souviselo i s tím, že jsem nevěděla, jak já osobně se mohu zapojit.

A pak to přišlo

Tak nějak postupně a zcela automaticky jsem začala přemýšlet nad tím, jak nakupuji, jak přistupuji ke svému šatníku, jak se chovám k přírodě a jakým způsobem a k jakému myšlení vedu své děti.

"Uvědomila jsem si, že všechno kolem mě není samozřejmost."

Své oblečení a svůj šatník jsem měla vždy velmi ráda a dokonce jsem si k němu vytvářela určitý vztah – přece jen se prostřednictvím svých kousků prezentuju. Vždy jsem si uvědomila, že nemusím mít narvanou skříň, abych měla co na sebe.

V poslední době jsem se dostala k velmi poutavým faktům a statistikám – ráda bych se o ně podělila. Navíc jsem zjistila, že vás to velmi zajímá. Takže… Pojďme na to… Třeba vás to jako mě osloví a začnete se na svůj šatník dívat jinak.

Fakta a statistiky

Vysušení Aralského jezera se považuje za největší globální katastrofu s ohledem na dopad textilního a oděvního průmyslu. Aralské jezero bylo čtvrtou největší pevninskou vodní plochou, zaujímalo něco méně než je velikost České republiky – nyní má pouze 1/10 své původní velikosti.

V jeho okolí jsou pole s bavlníkem – jedná se o velmi chemizované prostředí a navíc na výrobu bavlny se spotřebuje velké množství vody.

Spotřeba vody pro výrobu daných kousků oblečení:
Triko – 2700 litrů
Džíny – 3700 – 9500 litrů

Možná vás napadne, proč se bavlna tolik pěstuje? Jedná se o plodinu, která vyžaduje mnoho vody, je náchylná na různé škůdce a nemoci (proto se musí na ni používat mnoho chemie, pesticidů atd). Proč nevyužíváme více jiné přírodní zdroje – jako je např. len, kopřivy či konopí?

To je velmi jednoduché. Bavlna se začala ve velkém pěstovat během v koloniích, které postupně zabíraly různé světové velmoci. Aby se kolonie uživily a byly ku prospěchu, začaly se tyto plodiny podporovat a ve velkém rozvážet do světa. Následně se s tímto „boomem“ začaly rozvíjet technologie na jejich zpracování. Z pohledu velmocí se jednalo o velmi levnou a dobře dostupnou surovinu.

A na druhou stranu se přestaly vyvíjet technologické postupy na zpracování doposud používaných surovin. Proto v dnešní době není zpracování lnu, konopí, kopřiv (a jiných přírodních surovin běžně dostupných v našich lokálních podmínkách) na takové úrovni. Samozřejmě jsou zde určité tendence na vývoj – což je úžasné, nicméně to ještě chvilku potrvá, než se tyto suroviny dostanou do podvědomí většiny populace.

Co si budeme namlouvat – většině z nás je příjemnější bavlněné tričko s přídavkem elastanu, nežli halenka ze lnu, která se často při nošení pomačká a nepřizpůsobí se tolik naší postavě. Samozřejmě si je většina z nás plně vědoma výhod a benefitů, které se s nošením lnu či konopí pojí… Ale estetická stránka oděvu je stále přednější nežli přínos (v očích většiny z nás) alternativních surovin.

Ale ať nezůstaneme jen u bavlny…

Na výrobu přírodních materiálů (např. modal či viskóza) je pokáceno ročně kolem 100 milionů stromů.

Díky nadměrnému množství chovu kašmírských koz se poušť Gobi ročně rozrůstá o 3600 km² (samozřejmě to není jediný důvod – ale kozy na tom mají markantní podíl).

Něco málo k recyklaci

Ročně se vyrobí až 150 miliard kusů nového oblečení (v roce 2000 to bylo „pouze“ 50 miliard – moje zamyšlení: „Kam ten svět spěje takovou rychlostí?“). Neoficiálně se uvádí, že až 75 % veškerého nově vyrobeného oblečení skončí ještě ten daný rok ve skladech, na skládkách či rovnou ve spalovnách.

Tři z pěti nově zakoupených kousků oblečení skončí v koši ještě ten samý rok.

V České republice se recyklují pouhé 3% z celkového množství odloženého textilu – zbylých 97% skončí buď na skládkách či ve spalovnách. Možné je však u nás recyklovat až 98%.

Možná se nyní zamýšlíte, co máte udělat s oblečením či textilem, které již nechcete. Nejlepší je nabídnout jej kamarádce, zkusit prodat např. přes internet či nabídnout charitě. Charita však je většinou velmi dobře zásobená a ve většině případů si od vás vezme jen funkční oblečení (např. bundy, zimní oblečení apod.). Nicméně za zeptání rozhodně nic nedáte.

Nejlepší bude – ačkoli se vám to nemusí tak zdát, odložit jej do sběrných kontejnerů na textil, oblečení, hračky, boty apod. Takto odložené věci jsou tříděné a je o něco co možná nejlépe postaráno – rozhodně je to lepší varianta než je vyhodit vyloženě do koše.

A co se děje s oblečením z textilního kontejneru?

S ohledem na globální zacházení se s odloženým textilem postupuje následně:

  • 10% – 20% charita
  • 40% firmy zabývající se recyklací či downcyklací
  • 25% prodej na trhy do rozvojových zemí
  • cca 5 – 15% spalovna

Recyklací či downcyklací se rozumí opětovné využití textilu. Recyklovat se však dá (s přihlédnutím na dostupné možnosti a finanční prostředky) jen 100 materiály – tzn. 100% polyester, 100% bavlna apod. Směsi látek pak projdou downcyklací – znehodnocením a jsou využity jako např. výplně autosedaček, matrací apod.

Z prodeje do rozvojových zemí se postupně stává problém – místní trhy jsou přesyceny a stagnuje lokální výroba. Je jen otázkou času, kdy přestanou vyřazené textilie přijímat či se inport omezí.

Možná se k vám dostala informace, že takto odložené oblečení je dále prodáváno do místních bazarů. Ano, je tomu skutečně tak – některé své vybrané odložené kousky v bazárku „za rohem“ můžete objevit. Já si myslím, že je to super – oblečení bude znovu využito a navíc bazárek často spolupracuje s místní charitou a část peněz jim přispívá.

Produkce CO² (oxid uhličitý) a další chemie

A to jsem se ještě nezmínila o produkci oxidu uhličitého, používání pesticidů a insecticidů a další chemie.

Textilní (a oděvní) průmysl byl mylně považován za druhý nejvíce znečišťující průmysl na světě. Skutečně to není pravda. To ale nic nemění na tom, že se jedná o velmi náročný průmysl na životní prostředí.

A my, jako spotřebitelé, máme na tento dopad velký vliv. Ano, jedná se také o tlak vyvíjený oděvními firmami, médiemi a nastavením společnosti. Nicméně to, zda daný kousek oblečení koupíme či nikoli záleží jen a pouze na nás.

"My jsme ti, kteří investují do koupi nového oblečení."

Vyčerpávající informace a jak dál

Je mi naprosto jasné, že vám jde hlava kolem a připadáte si úplně vyždímaně a „příšerně“. Možná se vám honí myšlenky typu: „A co mám jako nosit?“

Odpověď je jednoduchá

Přemýšlejte! Zamyslete se nad koupí každého nového kousku – zda budete investovat do obchodního řetězce či podpoříte místního návrháře. Zvažte, jestli nový kousek budete pravděpodobně nosit jednou (či jen párkrát) anebo zda skvěle zapadne do vašeho šatníku a budete jej nosit roky.

Neexistuje světlo bez stínu a mince má dvě strany. V tuto chvíli neexistuje 100% udržitelný materiál. Každá vstupní surovina na výrobu vlákna má své výhody i nevýhody. Bavlna, bambus, konopí, len, polyester či polyamid… Nic není na 100% suprovní.

Musím však podotknout, že tencel se v tuto chvíli považuje za nejudržitelnější materiál s ohledem na spotřebu a využití přírodních zdrojů – vyrábí se z Eukalyptu.

Nový přístup k oblečení je o jednoduchém a lehce kombinovatelném šatníku. Samozřejmě, že není cílem, aby šatník byl nudný a převládala v něm šedá, černá a bílá. Jedná se spíše o celkové jeho pojetí a přístup k tomu, aby co nejvíce oděvů bylo mezi sebou kombinovatelných.

Oblečení již dávno neplní jen funkci zakrytí těla – důraz je kladen na projevení své osobnosti a na estetickou stránku. Každému z nás záleží (alespoň trochu) na tom, aby mu to „slušelo“.

Sestavte si šatník, který budete s láskou a hrdostí nosit. Mějte své oblečení ráda a noste své poklady ve skříni. Přemýšlejte nad každou koupí.

Tímto přístupem nejvíce pomůžete sama sobě, projevu svého jedinečného stylu a také životnímu prostředí.

S láskou,
Hela

Helena Procházková
Jsem stylistka a mojí specializací je jednoduchý šatník. Pomáhám ženám objevit jejich styl a podtrhnout tak vlastní jedinečnost. Učím je vnímat módu jinak a sestavit si šatník postavený na kombinovatelných základech. Můj příběh si přečtěte zde >> Dále jsem autorka eBooku Sama sobě stylistkou , ve kterém učím ženy vyjít vstříc změnám v šatníku.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Tipy, díky kterým vám to bude slušet!
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku:
  • Potkáme se na Instagramu