Jak jsem nafoukla den

Poslední dobou jsem řešila stále to samé – spousta aktivit, povinností a plánů a tak málo času. Měla jsem pocit, že se pořád někam honím a stále něco nestíhám. Celý den v poklusu a stejně jsem pomyslně neodškrtla veškeré naplánované položky.

Moje rána jsou více než hektická a dala by se přirovnat k dobrodružné výpravě.

Můj klasický den – aneb z deníku dvounásobné maminky

Svůj průběh dne nezměním… Ráno je pořád stejné – honění dětí po domě a zachraňování různých lítajících předmětů či přebírání předmětů ve zvědavých ručkách, do toho chystání snídaně a následné další řešení nenadálých katastrofických dobrodružství.

Ráno doposud klasicky zakončuji urychleným odchodem do školky a to i za předpokladu, že děti vstávaly kolem 5:30 hod.

Hektické tempo se tak nějak drží každý den – ať už je na programu cokoli – musím nějak stihnout všechny svoje úkony…

Práce na projektu, schůzky s klientkama, úklid domu, nákup jídla a ostatního (velmi ráda nakupuji čerstvou zeleninu přímo u zeleninářů a podporuji „bezobalový“ systém nákupu – jenže to k tomu shonu znamená dojezd cca 20 km), vaření večeře, večer posezení s manželem a věnování času našemu vztahu – pokud se však neřeší nějaké nenadálé situace…

A samozřejmě do dne zařadit radosti s dětmi!!! Bez těch malých špionů by hned bylo o pár neuvěřitelných zážitků méně!

A pak konečně i nádech a výdech...

Gratuluju sama sobě – přežila jsem další den.

Takhle je tomu i nyní… Ale něco se přece jen změnilo.

Jak jsem nafoukla den o čas pro sebe

Změnily se hned dvě věci.

  1. Mám více času pro sebe
  2. Lépe zvládám jednotlivé úkony a nehroutím se

 Všude se přece píše, jak je důležité se věnovat sobě… Jenže já jsem pořád řešila, kam ten čas pro sebe nacpat???!!!

V jeden extra hektický a dětmi prořvaný den jsem se rozhodla! Takhle už dál nemůžu!!! Se slzami v očích jsem děti přenechala Jirkovi (manželovi) a zavřela se v dětském pokoji.

Vidím to jako dnes…

Sedla jsem si na zem, kolem sebe jsem rozložila čisté papíry a své vision boardy se svými sny a přáními. Napila jsem se z hrnku čaje velmi vtipného názvu – „Balzám na nervy“. A pustila jsem se do toho…

Začala jsem si tvořit svůj život podle svých snů a podle priorit a povinností. Uvažovala jsem nad tím, co skutečně od života chci, čeho chci dosáhnout a co jsem schopná obětovat. Také jsem si uvědomovala, co dělám jen proto, že se to očekává.

Postupně jsem si rozvrhla své časové možnosti, zvažovala jsem, co všechno musím stihnout a co třeba dělat nemusím či se dá odložit.

A nyní se s vámi o svůj vytvořený systém podělím.

1. Plánovat reálně a jít do praxe
Nejprve jsem si stanovila a sepsala, co všechno musím udělat – přemýšlela jsem reálně a nestavěla vzdušné zámky. Hlavně musím dát hned všechno do praxe a nic neodkládat.

2. Rozdělení činností
Rozdělila jsem činnosti na 3 položky. Co musím dělat já. S čím mi může někdo pomoci – a následně jsem si uvědomila, jak moc je důležité si o tu pomoc říci (ať už moje ego vzdorovitě jakkoli křičelo: „Všechno zvládnu, nikoho nepotřebuju!“). A co dělat není potřeba vůbec – co dělám jen proto, že se to očekává a přitom po tom já osobně netoužím.

3. Týdenní harmonogram
Udělala jsem si týdenní harmonogram. Naplánovala jsem, kdy musím udělat velký úklid domu a kdy je nutné zajet na větší nákup. Bydlíme v domku na vesnici s cca 1500 obyvateli a místní obchody ani zdaleka nesplňují moje potřeby – je nutné dojet těch zmíněných 20 km.

4. Denní harmonogram
Rozplánovala jsem si činnosti, které jsou dané pro běžný den. Napsala jsem si k nim časy – ať dovedu ještě lépe hospodařit s časem.

5. Moje vášeň
Nyní přecházím od svých povinností ke svým vášním a času pro sebe.

Ano, já vím a plně si to uvědomuji – měla jsem tím začít… Jenže jsem nyní (a především) maminka a hospodyňka (byť z toho druhého nejsem moc nadšená) a toto jsou dvě moje denní role, které nikdo jiný v tuto chvíli neudělá. Později se s tím dá pracovat, ale nyní nikoli.

Ale zpět k těm vášním. Nyní jsem si rozepsala, co mě činí šťastnou a co mě naplňuje. Znovu jsem si uvědomila, co mi rozzáří oči a moje srdíčko se radostí rozbuší. A to právě ten moment, kdy jsem si uvědomila, jak moc jsem na sebe hrdá, že jsem v tomto shonu a zmatku dokázala napsat eBook Sama sobě stylistkou.

Miluji svoji práci – poslání a schůzky s klientkama. Můj projekt – moje vize jsou mojí vášní.

Do svého denního, týdenního harmonogramu jsem si vyznačila čas na svůj projekt.

Nedokážu být jen maminkou a hospodyňkou na plný úvazek - potřebuji se také realizovat.

6. Manželský a šťastný život

Dále jsem připsala čas na manželský život – který skutečně musím tak trochu plánovat.

Je mi naprosto jasný, že „z prdu kuličku neudělám“ (moje oblíbená hláška, kterou moji blízcí velmi dobře znají). A tak jsem si do denního plánu zaznamenala, co mohu udělat za maličkosti, abych se okamžitě cítila lépe a šťastněji.

Z maličkostí a jednotlivých kouzelných okamžiků se skládá můj den.

A je jen a pouze na mě, jak se rozhodnu ten den prožít či přežít.

7. Největší výzva

Musela jsem to rozdýchat! Ale ať jsem se dívala na rozvrh dne, jak jsem chtěla, volné místo na cvičení jsem nenašla.

Tichý hlásek někde vzadu mě nabádal, ať prostě cvičím ráno – než se vzbudí děti. No jo, jenže moje děti vstávají průměrně 5:15 – 5:30 hod!!!

A tak jsem se rozhodla!

Já, takový milovník spánku a válení se v posteli, jsem začala cca 4x týdně vstávat ve 4:45 hod, abych měla čas (aspoň těch 30 minut) na sebe a své dva oblíbené sporty – na jógu a běh. Musím se však přiznat, že nejsem žádný vrcholový sportovec a určité pozice v józe jsou pro mě skutečně tabu. A na maraton se nechystám – stačí mi těch 5 – 7 km. Cvičím ale ráda a o tom to je.

Jooo a ještě miluji tanec… Tanec provází celý můj život již od základní školy. (Maminko, děkuji, že i přes veškeré protesty jsi mě vždy znovu a znovu přihlásila na taneční kroužek.) Tančím v průběhu celého dne – jak mě zrovna napadne. Rozhodně nemám v plánu kvůli tanci vstávat ve čtyři ráno.

Hlavně se nehroutit

Samozřejmě že všechno nejde podle plánu a ještě se mi nestalo, že by aspoň jediný den klapnul podle mých dokonalých představ…

Nicméně se nehroutím. Většinou mi pomůže si říci: „Vše se děje v můj prospěch.“ A pokud mi ta hláška nepomůže, tak nastupuje hláška číslo dvě: „I když to nyní nevidím a je mi to na opravdu hooooodně vzdálené – vše se děje v můj prospěch.“

Vstupenka k pohodovějšímu životu

V žádném případě se nechci dávat za vzor v kategorii „Super máma, která všechno stihne“. I nyní s časem občas bojuju. A jsou dny, kdy se mi zdá téměř nemožné všechno stihnout.

Ale od toho velkého rozhodnutí se přece jen mnoho změnilo. Mám více času, stíhám mnohem více a jsem klidnější s ohledem na zvládání mnohých povinností. O dost si užívám jednotlivých malých denních okamžiků, a když sem tam celý den nic nedělám, tak se svět nezboří – doženu to jindy.

Také jsem si uvědomila, že říkat „NE“ není nic špatného.

A pokud skutečně něco dělat nechci, tak to prostě nedělám.

Děkuji… a to z celého srdce…

Ještě k něčemu se musím přiznat. A nebudu to nikterak komentovat, protože ta věta bude hovořit za vše a nebude co dodat…

Upřímně a z celého srdce děkuji za svého neuvěřitelného manžela – za jeho lásku, pomoc, podporu a světlo v tmavých dnech.

S láskou,
Hela

Helena Procházková
Jsem stylistka a mojí specializací je jednoduchý šatník. Pomáhám ženám objevit jejich styl a podtrhnout tak vlastní jedinečnost. Učím je vnímat módu jinak a sestavit si šatník postavený na kombinovatelných základech. Můj příběh si přečtěte zde >> Dále jsem autorka eBooku Sama sobě stylistkou , ve kterém učím ženy vyjít vstříc změnám v šatníku.
Komentáře
  1. Věrka napsal:

    O to víc si cením, že mně jsi „NE“ neřekla 🙂 😉

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Tipy, díky kterým vám to bude slušet!
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku:
  • Potkáme se na Instagramu